MV Přiběhy
Lovci příšer-Monster hunters
1. kapitola
Valerijino probuzení nebylo nic nového pokaždé jen slyší maminčin probouzející křik. No jo je to furt stejný jen stávat a jít do školy tak dokola. Už jdu, mami" zavolala. Seběhla z pokoje dolů do kuchyně vzala si krosan a rozloučila se mamkou a běžela do školy a jen za sebou slyšela maminčin kárající výčitky a pod.. Při cestě potkala kamarádky a při rozhovoru si vzpomněla na to, že přijede nová studentka.
Izabela, nová studentka střední soukromé matematické školy, se také nechtělo jít do školy, ale stejně stojí před školou pod rozkvetlou sakurou. Ráda vždy pozoruje na podzimy sakuřiny okvětní lístky poletující ve vzduchu. Ale jediné, co by to mohlo zkazit, byl školní zvonek. No jo, něž to do myslela, bylo krásného přemýšlení konec přece jen ten školní zvonek. Předtím něž jen si mohla sednou do lavice a to o tak přestupu na novou školu vždy nesnášela je představování, vždy se cítila trapně. Alespoň jsem ve třídě s tím krásným klukem z fotbalového týmu, co jsem ho viděla, když jsem šla do školy. Pomyslela si zamilovaně. Najednou se zprudka otevřely dveře a vešli do třídy tři dívky a omluvily se učiteli, že přišli pozdě. Jedna z nich, s černými rovnými dlouhými vlasy si sedla vedle mě a podívala se na mě zlýma a výhružnýma očima, měla jsem z ní husí kůži. Ta tajemná holka je školní miss krásy Valerie Kurosaky.
Konečně zazvonil školní zvonek ohlašující konec vyučování. Bela vyšla ze třídy jako poslední, kvůli tomu, že musela si s učitelem promluvit o tom přestupu. Bela chtěla promluvit si s tajemnou Valérií a kvůli tomu, že celý den se na ni dívala těma výhružnýma očima. I její kamarádky se si se mnou začali bavit a ona ne proč?
Druhý den po škole, když šla Bela domů, uviděla onu tajemnou dívky ze své třídy jít samotnou domů. Konečně si s ní můžu promluvit osamotě, a zjistit co proti mně má. Pomyslela si. Rozběhla se k ní a zavolala ,,Protože tvoje aura je...? "Než to dořekla, Bela jí skočila do řeči,, Aura?,, To něco existuje?, ty to vidíš?" ptala se jí Bela koktavým hlasem". Ano, vidím to, tvoje aurou čarodějky. ,,Ty jsi čarodějka a čarodějky patří do kategorie příšer, které já a další lovci nesnášíme a vyhlazujeme je a kvůli, zákonu číslo 25. Tě nemůžeme zabít.,,Nesnáším tě Belo a mimochodem, ten kluk, který se ti tak moc líbí, je taky lovec také i velitel jeho fotbalového mužstva.,,Tak nashle čarodějko! řekla a pak odešla. A Bele se v hlavě honily myšlenky. Lovci, čarodějky a příšery to všechno existuje, já jsem čarodějka, vždyť ani neumím kouzlit,co je to za ten zákon 25?,co to se mnou je?, přemýšlela z prázdným výrazem ve tváři a nemohla se ani pohnout, jako by byla přikována k zemi.
2. kapitola
Další den Bela přemýšlela o tom, co jí řekla tajemná Valerie. Ale nemohla se jí zeptat na víc, protože nebyla od rána ve třídě. Později, když se Bela vrátila domů, překvapila jí její noční můra, její tlustá nevlastní matka. Objala jí jejím příšerným způsobem.
